Když se tráva v jarním slunku zelená
a kopytům je do skoku,
proč mi, Bože, musí strach
srdce ochromit?
Uháním
a vítr mi hřívu splétá.
Uháním
a štěstí běží o závod.
Uháním
a klopýtám o svou radost.
A přece neuniknu z vězení svých vyplašených očí,
které stejně nezachytí
neklid rozptýlený po světě.
Bože,
když se mezi stébly začne plížit noc,
vyslyš moje naříkavé ržání
a dej,
ať zaplane ve tmě jasná hvězda,
která můj strach zaplaší.
Amen.















Sice ta motlidba je pěkná blbost, nechápu jak se kůň může modlit ale alespoň ti tady bude víc lidí chodit... Mimochodem hezký vzhled a dím na mém blogu za komentík...
Zeptáš se olinky jestli mi udělá návštěvní knihu? Plíís! A choď na můj blog prosím často jak já na tvůj! :(