close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
Adopt one today!Adopt one today!Adopt one today!Adopt one today!Adopt one today!Adopt one today!Adopt one today!Adopt one today!

Tarpan

3. února 2009 v 16:43 | Sissi |  Plemena koní
Tarpan patří společně se západním koněm a koněm Převalského k dřívějším historickým koním. Jak je to s nimi dnes? Nyní přežívá pouze kůň Převalského, západní kůň vyhynul, ale jeho krev koluje v těžkých chladnokrevných koních. Divoký tarpan bohužel také vyhynul. Ovšem jeho cesta historií byla dlouhá a strastiplná.

Tarpan žil asi před 40 000 lety (poslední doba ledová) ve střední a východní Evropě. Jeho tehdejším hlavním domovem byly rozsáhlé tundry a stepi. Rozlišujeme 2 formy tarpana, a to lesního a stepního. Lišili se od sebe stavbou těla a zbarvením. Lesní tarpan byl menší a většinou plavák, stepní tarpan se vyznačoval tmavošedou barvou.

Lesní a stepní tarpan
Lesní tarpani kdysi obývali rozlehlé oblasti Evropy. Lidé mladé jedince lovili na maso a staré ubíjeli. Lesních tarpanů ubývalo a od počátku novověku se stávali vzácnějšími. Nakonec zůstali pouze v Litvě a na severovýchodě Polska. Existují dohady, že poslední stádo těchto Tarpanů bylo rozpuštěno v letech 1812-1813. Tarpan stepní se vyskytoval v hojnějším počtu než tarpan lesní. Jejich existenční dráha byla poněkud delší a zmínka o posledním stepním tarpanovi je známá z data kolem roku 1918-1919.


1. Tarpan lesní
2. Tarpan stepní


Život stáda tarpanů
Každé stádo jako takové nebylo příliš početné. Kromě jednoho dospělého hřebce, to bylo ještě několik klisen a hříbat. Jakmile mladí hřebečci dospívali, vůdčí hřebec je ze stáda vyhnal a ti si později vytvořili své vlastní stádo. Když vůdčí hřebec zahynul, strhl se boj o jeho nástupnictví. Nejzdatnější jedinec pak "převzal žezlo" vůdčího hřebce, a ten musel dbát na poslušnost stáda. Velká opatrnost byla jednou z charakterových vlastností tarpana. Dávali přednost stepím s nízkým porostem (kvůli dobrému rozhledu) a k napajedlům se vydali teprve tehdy, když vůdčí hřebec zjistil, že nehrozí žádné nebezpečí. Ve stepích byla stáda tak dobře organizovaná, že se dokázala ubránit i útokům celé smečky vlků.

Nelehký lov
Ani lov stepního tarpana nebyl výjimkou. Stalo se, že se vůdčí hřebec dal do konfliktu s domácím hřebcem, z něhož většinou vyšel vítězně tarpan. Někdy se pak na jeho stranu přidaly klisny z domácího chovu, což se hospodářům nelíbilo. Nejčastěji byl tarpan loven lasem. Chytit ho nebylo ale vůbec jednoduché. Kůň byl bojácný, jen tak se nenechal chytit a spoutat. Když se tarpana přece jen podařilo chytit, uvázali jej ke kůlu a protože na to divocí koně nebyli zvyklí, trhali sebou, což vedlo k uškrcení či vytvoření si smrtelných zranění. Z toho vyšlo rozhodnutí pouštět koně do ohrad, aby se těmto nehodám předešlo. Ohrada musela být ovšem dost veliká, aby si koně mohli udržovat dostatečnou vzdálenost od lidí a díky tomu se necítili být v ohrožení.

Hříbata tarpanů odkojená domácí klisnou
Výhodnější bylo chytit hříbě, které ještě nemělo tolik zažitý život ve stepi, než zkušeného a staršího jedince. Hříběti byla poskytnuta kojná klisna, na kterou se upnulo a zvyklo si jak na ní, tak na lidi. Ale i přes tuto důvěru v jeho krvi bojácnost tarpana nadále zůstala. Díky těmto honům na divoké tarpany se jejich počet opět zmenšoval a od poloviny 19. století se stali vzácnými.

Krymský tarpan
Psal se rok 1854, kdy byl v Rachmanovské stepi v severním Krymu uloven hřebeček tarpana, kterého odkojila domácí klisna. Ve čtyřech letech přišel o schopnost rozmnožování - byl vykastrován. Následně v roce 1862 se stalo jeho domovem moskevské ZOO. Nepobyl zde příliš dlouho, protože už v roce 1863 byl předán do majetku Akademie věd v Sankt Peterburgu. Přesný popis tohoto konkrétního jedince bohužel není znám, a to z důvodů, že ani v moskevské ZOO ani v Akademii věd nebyly při předávání sepsány žádné protokoly. Velký znalec tarpanů J. N. Šatilov o něm píše, že byl tmavošedý se slabým pruhem na hřbetě a s velmi tmavým zbarvením nohou. Chyběli mu ale špičaté uši a postrádal světlé zbarvení spodiny těla. Tento krymský tarpan zahynul v roce 1868. Jeho ostatky můžeme doposud najít ve sbírkách zoologického ústavu Akademie věd v Sankt Peterburgu.

Chersonský tarpan
Stejně jako krymský tarpan byl i tento jedinec odkojen domácí klisnou. Divoká krev tarpana v něm ale bujně dřímala - kopal a kousal ostatní koně ze stáje. Na úkor toho byl neobyčejně rychlý a vytrvalý. J. N. Šatilovovi se podařilo získat tohoto koně pro moskevské ZOO. Sem byl dovezen v roce 1884. Nyní se předávací protokol napsal, a proto s přesností známe vzhled tohoto tarpana - v kohoutku měřil 136 cm, měl tmavošedé zbarvení, byl dobře vyvinutý a silný. Jeho hříva dosahovala délky téměř půl metru. Ohon měl zastřižený pod patním kloubem. Jeho uhynutí je datováno rokem 1887.

Konec divokého tarpana ve volnosti
Na jižní Ukrajině v roce 1879 měl statkář A. Durilin stádo svých domácích koní, které, jak bylo zvykem, na pastvině pobývalo po celý rok. Jakmile bylo stádo o samotě, přidávala se k nim klisna tarpana a pásla se se stádem. Byla velmi plachá a hlavně opatrná - neodpočinula si, nelehla si, neustále byla v pozoru. Během tří let se stávala krotší a přivykala si na lidi. Ve volnosti porodila dvě hříbata, jejichž otcem byl hřebec z domácího stáda. Ta byla časem chycena. Jednou klisna přišla sama až do stáje a byla tak zbavena své volnosti. To jí samozřejmě nebylo moc po chuti a patřičně to dávala najevo. V zajetí porodila dalšího potomka. V domnění, že ji bude k místu fixovat hříbě, byla vypuštěna na pastvinu. Klisna ovšem utekla. Později se vrátila pro hříbě a opět zmizela. Zahynula v roce 1879 na následky zlomeniny přední nohy. Tím se uzavřela kapitola nad divokými tarpany ve volnosti.

Nejposlednější z posledních
Klisna nebyla úplně posledním žijícím tarpanem jako takovým - zbyl ještě jeden v zajetí. Poslední byl totiž hřebec chovaný jako plemeník na statku Dubrovka ve stádě jedenácti kirgizských klisen. Vzhledem k jeho neobyčejnému vzrůstu padlo podezření, že není zcela čistokrevný. Hřebec pocházel pravděpodobně ze severní části Tavičské stepi. Přesné datum jeho úmrtí není známo, ví se jen, že se tak stalo v roce 1918 nebo 1919.

Charakteristika
Popis tarpana je debatovaná záležitost obestřena mnoha názory. Nejčastější teorií je, že v kohoutku měřil asi 130 - 135 cm. Co se hlavy týkalo, jevila se krátká, nos přímý, spodní čelist nízká, čelo ploché a uši krátké a špičaté. Přímý a úzký krk byl vysoko nasazený. Tělo nesly tenké nožky s vysokým úzkým kopytem. Hříva byla krátká a stojatá a vždy černá. Tělo pokrývala myškově šedá barva, spodina těla a okolí huby bylo světlejší. Na hřbetě neměl chybět úhoří pruh a na končetinách u zápěstního a hlenového kloubu se táhly příčné černé proužky.
Tarpanům se připisovala temperamentnost, rychlost a vytrvalost, nevybíravost v potravě a odolnost vůči chorobám a tuhé zimě.

Závěrem
Díky tomu, že se tarpan charakterově jevil jako zajímavý druh, v minulém století byla vyvinuta snaha Tarpana znovu vyšlechtit. Dokonalý výsledek se bohužel nepodařil zrealizovat. Nejblíže je k tomuto plemeni polský konik.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama