Popis
Hlava je dlouhá s krátkýma ušima, ale inteligentní jemně narysovaná a vyjadřuje veselou ochotu a milou povahu.
- Výška v kohoutku hřebce - 163 cm, klisny - 156 cm.
- Zadní nohy jsou silné, mají velmi čisté a velké klouby.
- Ohon je hustý a bujný.
- Kopyta jsou tvrdá kopyta josu z modré rohoviny a nejsou náchylná na choroby.
- Barva - fríský kůň je vždy černý
Linie
Lehká - stavba těla: jemná linie celého těla
Využití:
- na ježdění
- plemenitba
- výstavní aktivity
Střední - stavba těla: pevná osvalená
Využití:
- na ježdění
- plemenitba
- výstavní aktivity
Těžká - stavba těla: robustní, mohutná, osvalená
Využití:
- vhodné do kočáru
- v polnohospodářství
- výstavní aktivity

Foto: R. Kolářová
Původ
Fríský kůň má svůj původ v lesním koni, kterého vyšlechtili na severu Holandska na území mořem obklopeného Fríska. Dnes má svých obdivovatelů nejen v domovské zemi, ale na celém světě. Právem patří v Holandsku k národnímu dedictví země.
Římský historik Tacitus (asi 55-120 n.l.) zaznamenal o něm údaje, uznával starobylost a hodnotu těchto vytrvalých, silných a všestranně užitečných zvířat, ale poznamenal, že jsou ošklivá. Toto plemeno se však stávalo ušlechtilejší a o tisíc let později ho sedlali fríští rytíři a jich němečtí susedia, účastníci križiackych výprav. Fríský kůň si zachoval tradiční dobré vlastnosti - vytrvalost, skromnost, sílu a učenlivost. Plemeno se zlepšilo i přidaním orientální krve, co byl výsledek kontaktu s puštěnými koňmi v dobách vojenských výprav. Plemeno se zlepšilo i záměrným křížením s andaluským koněm, který se přivážel ze Španělska do okupovaných holandských provincií v dobách osmdesát roční vojny (1568-1648).
Poměrně menší fríský kůň byl chovaný k všestrannějšímu využití a k praktičtějším účelům, jako jednostranní velcí, těžcí vojenští koně. Byl též nenáročnejší. Chovatelský svaz byl založen v r.
Poměrně menší fríský kůň byl chovaný k všestrannějšímu využití a k praktičtějším účelům, jako jednostranní velcí, těžcí vojenští koně. Byl též nenáročnejší. Chovatelský svaz byl založen v r.
1879, ale popularita klusáků, mezi kterými fríský kůň vynikal vedla ke křížení za účelům zvýšení rychlosti na úkor původního typu. Tento kůň se používal k vylepšení některých plemen. Kvůli svoji výjimečnosti na začátku 20. století téměř vyhynul. V roku 1913 zůstali ve Frísku jen 3 hřebci. Plemeno zachránila druhá světová válka, v Holandsku byl nedostatek vozidel a pohonných hmot a proto se museli vrátit ke koním. Svaz chovatelů fríských koní získal v roku 1954 titul "Královský". Vážnou krizi překonal chov v 60. letech, kdy se chovatelská základna výrazně snížila.
Dnešní fríský kůň je vraník, v kohoutku meří okolo 156 cm (klisna) a 163 cm (hřebec). Hlava je dlouhá s inteligentním výrazem a vyjadřuje veselou a milou povahu, uši josu krátké. Dobře stavěné tělo s válcovitým trupem je kompaktní. Nohy jsou silné, mají čisté a velké klouby. Zadní nohy vynikají sílou. Typickým znakem plemena jsou spodní časti zápěstí zaraštěné dlouhou srstí-rousy. Hříva, ohon jsou husté a bujné.
Povahou je velmi klidný a učenlivý. Jeho temperament a krásné chody můžou vyniknout v drezúře a stejně i v zápřahu. Pro svoje povahové vlastnosti se stává miláčkem celé rodiny.
Dnešní fríský kůň je vraník, v kohoutku meří okolo 156 cm (klisna) a 163 cm (hřebec). Hlava je dlouhá s inteligentním výrazem a vyjadřuje veselou a milou povahu, uši josu krátké. Dobře stavěné tělo s válcovitým trupem je kompaktní. Nohy jsou silné, mají čisté a velké klouby. Zadní nohy vynikají sílou. Typickým znakem plemena jsou spodní časti zápěstí zaraštěné dlouhou srstí-rousy. Hříva, ohon jsou husté a bujné.
Povahou je velmi klidný a učenlivý. Jeho temperament a krásné chody můžou vyniknout v drezúře a stejně i v zápřahu. Pro svoje povahové vlastnosti se stává miláčkem celé rodiny.














mas hezkej blogis moje nej kamaradka ma taky rada kone..