Je jezdecký sport ve kterém nastupují proti sobě dva týmy, každý se čtyřmi jezdci na koni. Cílem hry je dopravit míček pomocí pálky do soupeřovy branky, vítězí tým který nastřílí více branek. Hřiště je dlouhé 274 m a široké 146 až 182 m. Branky jsou vysoké 3 m a široké 7,3 m. Míček pro pólo má průměr 9 cm a je vyroben z plastu. Hra je rozdělena do několika částí (tzv. čuky). Na hru dohlíží dva rozhodčí na koních. Hráči póla jsou hodnoceni podle svých schopností tzv. handicapem. Toto číslo vypovídá o jeho kvalitách.
Tento poměrně nový sport je něco jako basketbal na koňském hřbetě. Dvě mužstva po šesti jezdcích se snaží dostat malý míček s několika poutky do košů. Čtyři jezdci z každého týmu se střídají v čase a musí udržet míč ve vzduchu. Každý jezdec se snaží vzít míč týmu protivníka a vsítit mu gól.
Jezdecké hry neboli gymkhana jsou určeny především pro mladší generace, ale můžou se jich účastnit i dospělí. Energie, nadšení a hbitost, které tento sport vyžaduje, je předurčují především pro děti a jejich ponye. Krása těchto her spočívá v tom, že se zde uplatní pony a jezdec jakéhokoliv typu a schopností. Jezdecké hry lze zorganizovat jen pro několik přátel nebo to může být forma místních, národních i mezinárodních šampionátů, které podněcují velkou rivalitu mezi jednotlivými zúčastněnými kluby, jednotlivci i asociacemi. Ať jsou to hry organizované na jakékoli úrovni, pomáhají rozvíjet jezdecké dovednosti, sebedůvěru při ovládání sama sebe i koně a, co je nejdůležitější, vědomí, že ježdění na koni je zábava.
Jak gymkhana vznikla
Tento sport, který je nyní provozován téměř výhradně dětmi, byl původně určen pro dospělé. Hry, jak je známe dnes, původně vznikly v Indii. Říkalo se jim Gymkhany, což lze přeložit jako gymnastické nebo atletické cvičení na koňském hřbetě. Slovo gymkhana se teď při popisu tohoto sportu využívá v řadě států světa. Příslušníci britské armády, kteří měli na konci minulého století v Indii své základny, tuto hru přejali, ačkoli závodili na oslech, mulách a velbloudech. Hry jako "Polibek dívce", "Přibíjení kolíků" nebo "Ukradený klobouk" byly velmi oblíbenými a veselými způsoby sportovního vyžití, které nejen pomáhaly udržet zdatnost a pružnost koně i jezdce, ale i prohloubit vojenskou soudržnost. Když se vojáci vrátili do Británie, přivezli s sebou i tyto hry, které se ujaly především mezi dětmi, neboť jejich drobní ponyové se ukázali být pro tyto účely ideální. Pony Club, který vznikl v roce 1929 a rychle se stal mezinárodní organizací s více než 100 000 členů, rozšířil tyto hry do celého světa. Hry se nyní hrají ve více než 25 zemích světa na národní i mezinárodní úrovni. Ti, kteří se nechtějí her vzdát ani po překročení limitujícího věku mohou vstoupit do International Mounted Games Association. Ta pořádá každoročně mistrovství světa v jednotlivých členských zemích a členy asociací a členy asociací můžete zůstat až do 21 let. Další příležitosti k těmto hrám skýtají místní přehlídky, kde existují kategorie pro nejmenší i starší děti.
Hry Jak brzy zjistíte, lze vymyslet nespočetné množstí jezdeckých her. Nejpestřejší nabídku, kterou využívá na národních a mezinárodních soutěžích, má jistě Pony Club. Má knihu pravidel - aby se předešlo nedorozuměním v mezinárodních vztazích - včetně pravidel vztahujících se na oficiální mezinárodní návštěvy. Kromě toho, že jezdecké hry mají přinést hlavně zábavu, mohou se stát silně konkurenční záležitostí, takže je jednodušší se předem dohodnout na přesných pravidlech. Uvádím zde výber těch nejznámějších her. Většinu z nich lze upravit tak, aby se hodily pro závody jednotlivců i družstev, ale nemyslete si, že se jich musíte přesně držet. Zapojte vlastní fantazii.
Závody v pytlích Co nejrychleji dojeďte na druhou stranu jízdárny, kde je připraven prázdný pytel. Seskočte z ponyho, vlezte si do pytle a snažte se nejrůznějšími způsoby dostat zpátky na druhou stranu. Přitom neustále držte ponyho za otěže. Můžete se např. opřít ponymu o kohoutek, což vám pomůže držet rovnováhu a vzpřímený postoj. Druhou rukou držíte v pase pytel. Skákejte kupředu tak, aby kůň nesl většinu vaší váhy. Ještě zábavnější variantou je závod s velkými pytli. Čtyři členové družstva dojedou na vzdálený konec jízdárny, kde pátý drží velký pytel. Ten převezme ponyho a zbylí čtyři si vlezou do pytle a snaží se dostat hromadně zpátky.
Závod s koštětem K tomuto závodu potřebujete umět řídit dva ponye najednou. Jedete na svém ponym a druhého vedete za sebou v řadou ohebných kolíků. V určitém bodě si majitel nasedne na volného ponyho a ponyho dalšího účastníka vede za sebou přes kolíky nazpátek. Tak to pokračuje, dokud nejsou všichni soutěžící na svých ponyích v cíli.
Velké prádlo Dvojice jezdců jede k prádelní šňůře a nese mezi sebou koš s prádlem. Prádlo pověsí a jedou zpátky, kde předají koš další dvojici. Ti musí opět dojet ke šňůře, prádlo sundat a přivézt zpátky do cíle.
Závod s provazem Co nejrychleji projíždíte řadou tyčí a v ruce nesete asi metr dlouhý kus provazu. Na konci trasy popadne konec provazu další spoluhráč z družstva a vracíte se společně zpátky. Na druhém konci pustíte svůj konec provazu, který převezme další hráč. Druhý a třetí hráč pak drží provaz a snaží se ho co nejrychleji dopravid na druhou stranu jízdárny skrz kolíky atd. Dejte pozor, aby váš pony nešlapal na paty svému kolegovi vepředu.
Závod s balonky Ke sloupku se přiváže určitý počet balonků. Vaším ůkolem je co nejrychleji dojet ke sloupu, jeden balonek sundat, vrátit se zpět a předat ho spoluhráči. Ten s ním uhání opět ke sloupu, kde sejme druhý balonek a oba je předá dalšímu spoluhráči. Hry pokračuje tak dlouho, dokud do cíle nedojede hráč se všemi balonky.
Rybářský závod Dostanete rybářský prut, což je ve skutečnosti dřevěná tyč s háčkem na konci. Cváláte k sudu plnému dřevěných rybiček a snažíte se je zachytit za kovové očko. Pak se vrátíte ke startu a pověsíte ji na věšák. Poté se vydá k sudu další závodník z vašeho družstva, který se vrátí s rybičkou a tak dále, dokud nejsoui všechny ryby vychytány.
Závod s raketou a míčkem Musíte udržet míček na tenisové raketě, zatímco co nejrychleji projíždíte se svým poníkem řadou tyčí. Raketu a míček pak předáte svému kolegovi, který dělá totéž co vy.
Nášlapné kameny Přijede se svým ponym k řadě nášlapných kamenů - většinou jsou to obrácené kbelíky - sesednete a přejdete po nich, přičemž ponyho vedete po straně. Pak znovu nasednete a dojedete ke startovní čáře.
Ostrostřelcův závod Tento závod vyžaduje dovednost, aby pony zvládl na svém hřbetě dva jezdce. Na počátku závodu si sednete na ponyho bez sedla. Když zazní píšťalka váš kolega nasedne za vás a jedete až k určitému místu. Váš pasažér seskočí a měkkými míčky se strefuje do řady figurin, dokud jim nesrazí hlavy. Pak opět nasedne a společně se vrátíte k čáre, odkud vyrazí další dvojice.
Dračí závod Toto je jeden z nejpřitažlivějších závodů. Vyžaduje pracnou pomůcku ve tvaru draka, proto se většinou omezuje jen na větší šampionáty. Ústředním bodem závodu je figurina draka s připevněnými balonky. Pro větší efekt může vyfukovat chomáče kouře (to zároveň prověřuje poníkovu odvahu a důvěru ve vás). Jeden člen družstva představuje nešťastnou pannu, zajatou strašným drakem. Jeho kolegové jsou rytíři, kterí se snaží svého spoluhráče zachránit. Jako rytíř dojedete až k ní a dostanete od ní odznak, který připevníte na kopí. Pak se vydáte na draka a snažíte se propíchnout balonek. Když poslední rytíř propíchne poslední balonek, je panna zachráněna a přivedena na ponym k cílové čáře
Závody v ohybu Oproti dračímu závodu vyžaduje tato hra minimum pomůcek - jen řadu tyčí zatlučených do země v určitých intervalech. Se svým ponym musíte všechny kolíky objet, na konci se otočit nebo se vrátit stejnou cestou. Místo tyčí je možno použít sudy.
Závod se lžičkou a vajíčkem Se lžičkou s vařeným vajíčkem musíte projet řadou kolíků, aniž by vám vajíčko spadlo na zem a rozbilo se.
Jeden typ ode mě: Hry můžete různě pojmenovat, určitě bude znít lákavěji Přechod přes rozvodněnou řeku než Nášlapné kameny (vysvětlení můžete podat třeba následovně: Přes rozvodněnou řeku se dá přejít pouze po vyčnívajících kamenech, jelikož na člověka je proud příliš silný a on by se v něm neudržel.) Fantazii se v hrách Gymkhana meze opravdu nekladou!!!
To je jen malý zlomek toho, co vám jezdecké hry můžou nabídnout. Důležitější než samotné hry je příležitost, která může v dětech zažehnout jiskru zájmu, takže jejich nadšení pro koně a jízdu na nich, ať pro zábavu nebo pro sport, přežije i dobu dětských jezdeckých her.
!!! A na závěr některá důležitá pravidla !!! Většina soutěží se koná pod patronací Pony Clubu. Je důležité si pamatovat, že:
Ponyové musí být alespoň 4 roky staří a nesmí měřit více než 144 cm.
Vážíte-li více než 53 kg i s oblečením musí váš pony měřit alespoň 125 cm
Váš pony musí mít uzdečku s nánosníkem a standardní sedlo, jezdecká sedla nejsou dovolena, stejně jako bičíky a ostruhy. Také nesmíte k pobízení používat dlaň nebo štafetový kolík.
Jezdci musí mít oficiálně uznanou bezpečnostní helmu s odpovídajícím upínáním.
Vítězem závodu je pony, který jako první překoná hlavou cílovou čáru.
Jestliže závod zahrnuje i vedení ponyho, je vítězem ten jezdec, který jako první překoná cílovou čáru za předpokladu, že stále ponyho vede. V závodě dvojice ponyů se umístění posuzuje od okamžiku, kdy hlava druhého poníka překoná cílovou čáru.
Trocha voltiže je vlastně důležitá pro každého jezdce - naučíme se tak nejlépe držet rovnováhu. Pokud chcete provádět voltiž jako výkonnostní sport, musíte být velmi dobře trénovaní a obratní.
Moderní voltiž je rozšířený sport a zároveň soutěžní disciplína. V roce 1982 ji oficiálně uznala FEI. První mistrovství světa se konalo roku 1986 ve Švýcarsku.
Při voltiži provádí jeden nebo více mladých lidí gymnastická cvičení na koni. Kůň musí být pro tuto disciplínu speciálně vycvičen. Nemá na sobě sedlo, nýbrž speciální popruh. K uzdě se připne vyvazovací otěž a kůň cválá po kruhu o průměru asi 13 metrů. Lonžuje ho cvičitel, který současně trénuje i voltižovou skupinu. Voltiž je vhodná pro každého, kdo má rád koně a má chuť to zkusit. Voltiž je opravdová gymnastika. Přináší hodně i těm, kteří normálně jen jezdí. Člověk se při ní naučí sedět volněji v rovnováze, zlepší své držení těla a cítí se na koni jistější.
S voltiží se může začít už v šesti letech. Důležitější než věk je ovšem tělesná výška, protože je třeba dosáhnout na držadla (madla) na voltižovém popruhu. Všechny současné sporty a voltiž nevyjímaje hledají nové možnosti. Dnes existuje stále více voltižových poníků, takže malé děti mohou začít již velmi brzy. Až do věku 18 let se smí cvičit ve voltižové skupině, pak už může člověk cvičit voltiže jen sám, protože by to pro koně bylo už moc namáhavé.
Voltiž se dá provozovat v jezdecké hale, na jízdárně nebo na lonžovacím kruhu. K základnímu vybavení patří uzdečka s ohlávkou, lonž a bič, voltižový pás s podložkou a vyvazovací otěž, také bandáže nebo kamaše na nohy koně. Učitel jízdy Vás může naučit základní cvičení, pokud chcete voltiž vyzkoušet nebo prostě proto, že potřebujete zlepšit sed a držení rovnováhy. Cvičitel se musí starat o to, aby se voltižová skupina řádně rozehřála, musí korigovat její figury a nastudovat cvičení volné sestavy.
Pokud chcete voltiž provozovat jako sport (jednotlivě či ve skupině) a třeba se i účastnit soutěží, najděte si jezdeckou stáj, v níž můžete absolvovat řádné hodiny voltiže a zeptejte se, jestli tam jsou stálé skupiny, které i jezdí na soutěže, pokud jsou dost dobré.
Člověk musí být sportovní a velmi obratný! Voltižéři, kteří se účastní soutěží, začínají cvičit již velmi brzy - a ve dvaceti letech opět přestávají! Pokud chcete voltiž provozovat jako sport, musíte mít k dispozici dobře vycvičeného voltižového koně. Plemeno není tak důležité, ale kůň musí být v každém případě pevně stavěný. Měl by mít široký, dlouhý a ne příliš citlivý hřbet a měl by být vysoký 158 až 173 cm. Musí mu být minimálně 5 let a potřebuje dobrou kondici, aby dokázal 15 až 20 minut cválat do kruhu. Kůň by měl mít klidnou povahu a hodně trpělivosti a nesmí být příliš citlivý. Jeho cval by měl být svižný, rytmický a pravidelný. Nakonec musí mít voltižový kůň i chuť jít dopředu, aby zůstal ve cvalu aniž by se musel neustále popohánět bičem.
Cval do kruhu je pro koně dost namáhavý a je proto důležité, aby se mohl po skončení lekce uvolnit a měl dostatek jiné rozmanité činnosti. Mnohé děti, které zpočátku prováděli jen voltiž, začnou později i jezdit, protože se kontaktu s koňmi už nechtějí vzdát. Voltiž mnohdy slouží také jako součást terapie při rozmanitých psychických onemocněních. Akrobatické cvičení na koni pomáhá v těchto případech upevňovat koncentraci, sblížení se zvířetem uklidňuje.
Drezura je jezdecká disciplína, která má za úkol ukázat, jaká je souhra mezi koněm a jezdcem. Jedná se především o perfektní pohyby koně a o provádění povelů udávaných jezdcem. Tento sport patří mezi ty nejobtížnější z řad koňských sportů. Historie drezury sahá až do dob renesance, vyvíjela se během staletí. Z cirkusových stanů se přesunula na speciální "hřiště". Poprvé v historii se jela drezurní soutěž na olympijských hrách v roce 1912.
Cílem drezury je především vycvičit a zdokonalit pohyby koně a jeho celkové pohybové vlastnosti. Dobře vycvičený kůň se pohybuje s jakousi ladností, uvolněností, ale přitom musí být velice pevný v nohou. K tomu je zapotřebí dostatečné ohebnosti, pružnosti, vyváženosti a dobře vyvinutého svalstva. Veškeré pohyby, které kůň vykonává, musí vypadat jakoby je dělal z vlastní vůle, kůň musí být schopen reagovat na jezdcovy nepatrné pokyny. Dále je potřeba, aby kůň byl psychicky schopen vykonávat tyto složité drezurní figury, musí být dostatečně motivován ke správnému provádění cviků a k tomu je zapotřebí řádná disciplína. Kůň, který nebude u některých cviků chápat o co se jedná, nebude nikdy schopen tyto cviky předvést. Samotné závody a cvičení probíhají v tzv. drezurním obdélníku, který má rozměry 20x40 m. V mezinárodních soutěžích je tento obdélník větší a to o rozměru 20x60 m. Jízda je většinou předváděna s doprovodem hudby. V této soutěži jsou dány i stupně obtížnosti stejně jako tomu je u parkuru, s tím rozdílem, že zde není stupeň obtížnosti spojován s výškou překážek, ale s obtížností jednotlivých figur a cviků. Podle všeobecně platných pravidel jsou po obvodu a uvnitř jezdeckého obdélníku umístěny jednotlivé body, které jsou označeny písmeny. Každé toto písmeno značí místo, kde jezdec s koněm provádí jednotlivé cviky nebo vyznačují místo, kudy má jezdec projet.
Některé drezurní cviky a prvky
Kontracval
Dá se říci, že kontracval, je cval na druhou nohu, než na kterou jede jezdec s koněm. Takže pokud při cvalu pojede jezdec s koněm na pravou nohu, nechá ho cválat na levou a naopak. Při tomto cviku se zvyšuje ohebnost koně.
Couvání
Couváním je myšlen rovnoměrný pohyb zpět, při kterém se nohy zvedají a došlapují v diagonálních párech. Jako vážné chyby jsou např. vzpírání koně nebo ukvapený pohyb, uhýbání, rozkročující se zadní nohy či vlečení předních nohou.
Obrat kolem předku
Při tomto cviku kůň otáčí svou zadní část těla okolo předních nohou, kterými pouze přešlapuje na jednou místě.
Obrat kolem zadní nohy
Při tomto cviku kůň otočí předníma nohama okolo své zadní,která zůstává na jednom místě.
Poloviční překrok
Při cviku s názvem "poloviční překrok" se kůň pohybuje jak ve směru vpřed, tak ve směru do strany, tzv. diagonálně a je tímto směrem i nahnutý.
Pasáž
Jeden z nejkrásnějších a nejelegantnějších cviků. Při "pasáži" kůň klusá a zvedá přitom nohy velmi vysoko. Každé zvednutí nohy (krok) - je ve vzduchu chvíli držen.
Piaf
Piaf je vlastně klus podobný "pasáži", s tím rozdílem, že je prováděn na jednom místě.
Dovnitř plec
Kůň je mírně ohnut okolo vnitřní nohy svého jezdce. Vnitřní přední noha koně křižuje (překračuje) před přední vnější nohu, zadní nohy zůstávají v původní přímé linii.
Leváda
Kůň stojí na zadních nohách.
Kapriola
Cvik,kdy kůň vyskočí z levády a přitom mocně vyhodí nohama.
Veškeré série cviků mají svou stupnici hodnocení od 0 do 10 bodů. Jako každá disciplína má své body pro hodnocení, tak má i body trestné. Stejně tomu je i u drezury.
Tabulka penalizace:
1. omyl = 2 trestné body 2. omyl = 4 trestné body 3. omyl = 8 trestných bodů 4. omyl = vyloučení
Rozhodčí hodnotí jezdce s koněm pomocí stupnice od 1 do 10.
Stupnice:
0 = nebyl předveden 1 = velmi špatný 2 = špatný 3 = téměř špatný 4 = sotva dostatečný 5 = dostatečný 6 = uspokojivý 7 = dosti dobrý 8 = dobrý 9 = velmi dobrý 10 = vynikající
Před koncem devatenáctého století nebylo skákání v jezdeckém světě v módě. Prvními skokovými soutěžemi byly vlastně lovecké zkoušky. Královská dublinská společnost připravila soutěž ve skákání do výšky i dálky v Leinster Lawn, v Dublinu roku 1865, a to je první záznam o takové organizované soutěže. O rok později se skoková soutěž zařadila jako"concours hippique" na Pařížské výstavě, ale to byl spíše přespolní závod.
Stupně obtížnosti ve skákání
ZM-90 cm
Z-100 cm
ZL-110 cm
L-120 cm
S-130 cm
ST-140 cm
T-150 cm
TT-160 cm
Vývoj pravidel Pravidla se postupně vyvíjela a zprvu byla velice složitá. V Británii a v Americe se užívaly žerdě nebo kladiny ještě podle pravidel z doby před druhou druhou světovou válkou. Žerdě zůstávaly na vrcholu překážky a jejich shození se trestalo. Systém komplikoval rozdíl mezi shozením přední nebo zadní nohou. Po čase se systém doplnil a posuzování zpřesnilo. Po druhé světové válce se začala užívat mezinárodní pravidla. Čas se stal důležitým samostatným faktorem a dodal závodu napínavost. Jasná nová pravidla poskytují divákům lepší možnosti při sledování soutěže.
Základní soutěže Nejdůležitějsí mezinárodní soutěží jsou podle pravidel FEI letní olympijské hry, které se konají každé čtyři roky. V letech mezi olympiádami se každorožně koná Světový pohár a mistrovství světa. Existují také evropské a americké Národní poháry a řada dalších podniků, které se konají každoročně. Prezidentův pohár získává země s nejvyšším počtem bodů z Národních pohárů roku. Sotěže jsou odstupňovány od základního stupně, až po velmi těžké (ZM, Z, ZL, L, S, ST, T, TT) Kromě toho existují také zvláštní soutěže, např. mini-maxi, karetní skákání, postupka apod.
Typy překážek Existují dva základní typy překážek: kolmé skoky a oxery. Kolmé skoky mají za úkol prověřit schopnost koně skákat do výšky. Oxery jsou takové překážky, na nichž musí kůň skákat do výšky i do šířky. Jsou postaveny tak, aby spadly, dotkne-li se jich kůň tělem.
Kolmý skok je vertikální překážka s několika kavaletami uspořádanými jedna na druhou. Je poměrně obtížný, protože kůň má jen málo času uvědomit si výšku skoku.
Zeď je svislá překážka vyrobená z namalovaných dřevěných kvádrů se světlějším horním okrajem. Zeď spadne, dotkne-li se jí kůň tělem a někteří koně jsou z ní vystrašení, jelikož nevidí místo doskoku.
Dvojbradlí nebo také doublebar je vlastně oxer s dvěma kavaletami v různých výškách.
Trojbradlí nebo také tripplebar je vlastně oxer se třemi kavaletami v různých výškách.
Křížek je nejjednodušší překážkou a dnes už se v parkurových soutěžích téměř nevyskytuje. Kříž pomáhá koním skákat ve středu překážky.
Kozí hřbet je vodorovná překážka, podobná trojbradlí, jenže poslední kavaleta je položena ve stejné výšce jako první, takže prostřední kavaleta je nejvýš. Tuto překážku jsem já osobně na parkuru ještě neviděla.
Přírodní skoky jsou překážky vyrobené z přírodních materiálů jako jsou nenabarvené dřevěné tyče nebo jakási forma živého plotu. Tyto překážky jsou velmi obtížné, koně je často vyhýbají.
Základní oxer je jeden z nejtěžších oxerů. Skládá se ze dvou stejně vysokých překážek položených těsně za sebou a zdolávají se jedním skokem.
Vějíř se skládá ze tří kavalet, které vycházejí z jednoho sloupku a rozevírají se do tří sloupků, takže na jedné straně můžeme mluvit o kolmém skoku, zatímco na druhé kavalety tvoří trojbradlí.
Vodní příkopy existují ve dvou typech: buďto jsou kombinované s kolmým skokem nebo oxerem, nebo širší příkopy s nízkým živým plotem před ním. Na doskoku je umístěna bílá páska, aby bylo možno posoudit, zda kůň neudělal chybu.
Pravidla a stupnice
Existují však i stupnice a ty jsou 2- A,C
Podle stupnice A
je za schození překážky 4 trestné body
za 1.neposlušnost 3 trestné body
za 2.neposlušnost 6 trestných bodů
a za 3.neposlušnost je vyloučení
Podle stupnice C
je za schození překážky 4 trestné body
za 1.neposlušnost 4 trestné body
za 2.neposlušnost 4 trestné body
za 3.neposlušnost je vyloučení
Typy soutěží Klasická soutěž má určitý stupeň obtížnosti. V prvním parkuru rozhodují pouze chyby, které kůň udělal a nikoli čas (kůň ale přesto nesmí překročit maximální povolený čas). Pokud zajede více jezdců parkur "čistě" (bez chyb), koná se rozeskakování. Do rozeskakování je umístěno méně překážek než do základního parkuru, ale zato mohou být až o 10 cm vyšší. V rozeskakování už čas roli hraje a pokud je více jezdců, kteří zajeli i tento parkur čistě, rozhoduje právě čas.
Dvoufázové skákání, tzv. dvoufázovka je soutěž, která nemá přímo určitý stupeň obtížnosti, ale zapisuje se např. takto: 110/120. To znamená, že v první fázi jsou překážky do 110 cm (tedy stupně ZL) a v druhé fázi pak do 120 cm (stupeň L). Samotný parkur pak probíhá tak, že pokud jezdec překoná první fázi bez trestných bodů, může rovnou pokračovat do druhé fáze, kde, podobně jako v rozeskakování, už hraje roli i čas. Pokud ovšem kůň udělá chybu už v první fázi, do druhé fáze nepokračuje.
Stupňovaná obtížnost, tzv. postupka má překážky postavené od úplně malých, až do určité výšky. V této soutěži se nepoužívá klasická bodová stupnice. Zde můžete získat určitý maximální počet bodů, které se vám přičítají za zdárné překonání překážky a to většinou takto: za 1. překážku je 1 bod, za 2. 2 body atd. Tyto parkury bývají zakončeny žolíkem, což je nejvyšší skok v parkuru - představuje ho kolmý skok, který je tvořen jen jednou nebo dvěma kladinami. Zde si jezdec může vybrat...buď pojede na oxer, který je postaven vedle žolíka, a získá běžný počet bodů. Druhá možnost je zkusit štěstí a pokusit se skočit žolíka, který je za dvojnásobný počet bodů, ale zároveň při jeho shození jezdec dvojnásobný počet bodů ztratí.
Parkurové skákání je nejen ve světě, ale i u nás velmi oblíbenou, divácky vděčnou disciplínou. Kolbiště bývají v krásném prostředí a architektonické pojetí se stále obměňuje, takže divák nachází vždy něco nového...
Nejrychlejší a pro diváky nejspíš nejzajímavější druh závodů jsou dostihy. Je to vlastně závod koní v trysku na určité vzdálenosti.
Na rovinném dostihu se pouze běží po travnaté ploše různých délek. Většina dostihů na světě probíhá nyní podle britského vzoru. Nejoblíbenější a nejkvalitnější dostihy se běhají v Británii a Irsku, ve Francii a v Itálii. Dostihy jsou také velmi oblíbené v Austrálii a na Novém Zélandě, ale největší vliv má multimilionářský dostihový průmysl ve Spojených státech. V ČR funguje od roku 1906 závodiště ve Velké Chuchli, v Karlových Varech a v Pardubicích (steeplechase) - to jsou tři nejstarší.
Překážkový dostih (steeplechase) - Tyto těžké dostihy přes přírodní překážky jsou ve světě málo oblíbené. Největší steeplechase v Evropě je naše Velká Pardubická, podobná trochu cross country a zahraničními jezdci obávaná pro příliš těžké a nebezpečné překážky. Koně vlastně musí dosáhnout nejen velmi vysoké rychlosti, ale také si nesmí ublížit na žádné překážce a nestratit tak rychlost a pozici. Na těchto závodech se spousta koní zraní a pak musejí být utraceni nebo použiti na chov.
Zvláštní druh dostihů je tzv. klusácký dostih. Závodí se vlastně stejným způsobem, akorát tento dostih se běží v klusu. Na to se speciálně chovají a cvičí klusácká plemena, která mají vrozený tento chod např. Francouzský klusák.
Jezdec nesedí na koni jako při normálním dostihu, ale sedí na malém vozíku s dvěma koly (tzv.sulka) těsně za koněm sedem rozkročmo, má tedy koňský zadek těsně před rozkročenýma nohama. Kvůli tomu je lepší koňský ocas zastřihávat či splétávat, protože může jezdci vadit v rozhledu, který i tak není nijak velký. Jak by to asi vypadalo, kdyby klusal kůň a jezdcovy by jeho ocas plápolal přímo do obličeje :-))). I když ne vždy se koňský ocas upravuje. Je vždy na jezdci, jestli chce koni ocas upravit.
I klusácký dostih má dva základní druhy závodů: handicapy, při těch se neupravuje hmotnost závodníka, a klasické, kde rozhoduje stáří koně.
Závody se běží na oválné dráze s písčitým oválcovaným povrchem. Úbor pro jezdce je vlastně stejný jako v klasickém dostihu, jen jezdec nemá bičík, protože koně drží oběma rukama.
Výbava jezdce a koně Dostihový bičík Dostihové sedlo