Koní předci
15. ledna 2009 v 17:23 | Sisinka
Konec bohaté historie koní
Posledním článkem v dlouhém řetězci je konečně rod Equus. Rod všech moderních koňovitých. První druhy se objevily asi před 4 miliony let. Má již pouze jeden prst i když postranách jsou ještě zbytky po druhém a čtvrtém prstu. Moderní koně však ještě stále nosí geny pro tyto prsty a občas se objevují v podobě atavismů.
První druhy jako byl například Equus simplicidens vykazují ještě určité znaky rodu Dinohippus. Mají ještě obličejovou prohlubeň i když jen velmi malou. Mají tělo podobné zebrám a kratší lebku podobnou oslu. Rané druhy úspěšně existovaly po boku jiných dnes již vymřelých rodů. Patřil sem například jiný jednoprstý rod Astrohippus nebo jiná větev, kterou reprezentoval například rod Hipparion.
V pozdním pliocénu asi před 2,6 miliony let přešly koně ze Severní Ameriky do starého světa a mimo jiné osídlily i Afriku, kde diversifikovaly do podoby dnešních zeber. Jiní osídlili Asii, střední východ a v druhé vlně opět severní Afriku. Některé druhy rodu Equus osídlili i Jižní Ameriku. Tento rod patří mezi nejúspěšnější druhy z čeledi Equidae.
Do dnešních dnů přežil jen zlomek z celkového počtu druhů a rodů, které se podílely na evoluci koňů. Nejbližší příbuzní Equus caballus jsou divocí koně,z nichž nejznámější jsou asijští koně Převalského a evropští tarpani.Tyto druhy koně jsou už však vyhynulé jako tarpani nebo kriticky ohrožené jako kůň Převalského.Na záchranu koní Przewalského se však zasloužila pražská ZOO a vrací je zpět do volné přírody,kde byli z pastev vytlačováni domácími zvířaty.Založila i jejich plemennou knihu.
15. ledna 2009 v 14:30 | Sisinka
Posledním vývojovým stupněm před moderním koněm rodu Equus byl Pliohippis. Žil během Plioceánu, přibližně před šesti miliony let, a byl prvním koňovitým savcem, který měl jediný, rohovunou pokrytý prst neboli kopyto. Toto nohaté, trávu spásající zvíře bylo skvěle přizpůsobeno k životu na rozlehlých pláních, stepích a prériích, kde bylo jen málo míst poskytující úkryt predátorům, kteří by je mohli náhle překvapit. Řeháky Pliohippa zesílily a proudloužily se, aby jimi mohl lépe trhat a odřezávat trávu a na stoličkách s vysokými korunkami se vyvinula složitá struktura hrbolů a valů sloužících k rozmělňování tuhé celulózy, která je v távě obsažena. V důsledku těchto změn se Pliohippovi prodložila obličejová část hlavy. V kohoutku měřil asi 1, 22 metru a vzhledem byl jakýmsi přiobrazením zeber a oslů.
15. ledna 2009 v 6:47 | Sisinka
Stepní vegetace roste v nepříznivých podmíkách, je tvrdá, často vyztužená křemičitými sloučeninami. Proto i stoličky koní zmohutněly a na korunkách se objevil cement. První, kdo si tuto vymoženost opatřil, byl Parahippus, koník žijící v několika druzích a hlavně již v početných stádech v oblastech, kde se i dnes rozkládají travnaté prérie. Vývoj nohou jde kupředu, postranní prsty zakrňují, prostřední prst mohutní a jeho kopyto mění tvar. Zkarňuje lýtková i loketní kost, stavba nohy se zjednodušuje a zdokonaluje. Výkonnost a rychlost běhu stoupá.
15. ledna 2009 v 6:35 | Sisinka
Postupně, jak se měnilo životní prostředí začali "koně" spásat trávu, což si vynutilo prodloužení krku a výrazné změny na zubech. Oči se jim přesunuly až téměř na vrchol hlavy a to zajistilo daleko šorší zorné pole, než měli dosud. Také uši se jim prodloužili a stali se pohyblivějšími, a tím užitečnějšími při tělesné lokalizaci i slabých zvuků. Záhy vznikla celá řada různých forem koňovitých savců. Na území Severní Ameriky to bylo šest hlavních, dobře odlišených skupin. Nejvýraznějším byl Merychippus, který žil asi před dvaceti miliony let.
Meryhippus byl pravděpodobně po několik milionů let společníkem Miohippa a některých dalších příbuzných druhů jako třeba Megahippa, který byl dokonce větší, než jsou současní koně. Avšak všechny tyto druhy, přizpůsobené spíše ke spásání listí, nakonec nebyly schopny se přizpůsobit změnám životního prostředí a vyhynuly. Merychippus již byl k životu v otevřené travnaté krajině přizpůsoben dobře. Měl dlouhé končetiny, které mu umožňovaly snadný útěk před nepřáteli, a ačkoli měl stále ještě tři prstyv váhu jeho těla již nesl pouze prst prostřední, zatímco postranní postupně zakrňovaly. Měkké nášlapné polštářky na prstech zmizely a vyvvinuly se pružné vazy které prostřední prst ovládaly a podpíraly při stále se zvětšující zátěži Merychippus měl rovný, dlouhý hřbet a poměrně těžkou lebku. Jeho výška dosahovala asi 90 cm.
15. ledna 2009 v 6:33 | Sisinka
V něsledujících pátnácti milionech let,během mioceánu (před šestadvaceti až deseti miliony let), pokračovaly výrazné změny klimatu a v závislosti na tom i životního prostředí. Podnebí se stávalo sušším, pralesy ustupovaly otevřeným savanám a "koně" se pohybovali rychleji a do věších vzáleností na stále delších končetinách. Počátkem mioceeánu vystřídal Mesohippa o poznání větší Miohippus, který je již dost podobal dnešním poníkům, ačkoli byl drobnější. Měl tříprsté končetiny a k rozmělňování potravy mu sloužily stoličky s nízkými korunkami. Miohippus byl dost podobný Mesohippovi. Dorůstal do výšky 60 cm, krk, uši a čenich se mu prodloužili a oči se posunuly k temeni.
23. června 2008 v 20:25 | Sisinka
Dalším výrazným vývojovým stupněm byl Mesohippus, velký asi jako ovce, který se objevil během oligocénu, tehdy před čtyřiceti až dvaceti šesti miliony let. Mesohippus ztratil měkké nášlapné polštářky na prstech, které mělo Hyracethorium, místo nich měl na koncích prstů až opravdová kopýtka. Prostřední prsty končetin byly silnější než postranní a nesly většinu váhy zvířete, což naznačuje, že močálovitou půdu pralesů v té době vystřídal poněkud tvrdší podklad. Výška v kohoutku dosahovala výšky až 45 cm. I Mesohippus se živil převážně měkkým listím a pravděpodobně měl také krycí zbarvení.
7. června 2008 v 8:00 | Sisinka
Jeden z prvních opravdových koňských kovových peněz byl malý Hyracotherium, také známý jak Eohippus, "kůň svítání", který měl 4 prsty na každé přední noze (postrádat palec) a 3 prsty na každé zadní noze (postrádat prsty 1 a 5). Přes asi pět miliónů roků, tento časný equid se vyvinul do Orohippus. 5. prsty zmizely a nové stálé zuby se vyvinuly. Toto bylo významné v tom to naznačilo přechod ke zlepšenému brouzdání tužšího rostlinného materiálu, dovolovat pastvu ne spravedlivé listnaté rostliny ale také tužší roviny udá. Tak proto si koně změnili jídelníček z listové potravy a obyvatelů v lese na potravu travnatou a obyvatele velkých rovin.