close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
Adopt one today!Adopt one today!Adopt one today!Adopt one today!Adopt one today!Adopt one today!Adopt one today!Adopt one today!

Plemena koní

Islandský kůň

1. listopadu 2008 v 18:29 | Sisinka
Drsný ostrov Island se stal domovem koní teprve po roce 871 n. l., kdy se tam usadili norští vystěhovalci. Ti přivezli norské poníky a fjordlingy a postupně se na ostrov dostávali i koně ze Skotska, Irska a z ostrova Man. Byli to vesvěs malí koně severského typu. Z jejich směsy vznikl islandský kůň. Od roku 930, kdy byl dovoz cizích koní na ostrov zakázán, se chová v čisté formě. Podle rozměrů je to pony, ale Islanďané ho důsledně označují jako koně a velmi si ho cení v práci i ve sportu.
Islandský kůň měří v kohoutku 125 až 135 cm, ale může být i větší. Dosti velká, hrubá hlava má silné žuchvy. Tělo je krátké, zavalité, silné nohy mají krátké holeně a vynikající kopyta. Velmi hluboká hruď měří v obvodu přes 150 cm. Kštice, ocas a hříva jsou bohaté a husté, srst je tvrdá, v zimě huňatá s mimořádně teplou podsadou. Barva je libovolná, původní je šedá a plavá. V poslední době se věnuje větší pozornost výběru barvy, je uznáno 15 typů a kombinací. Asi polovina islandských koní se chová po celý rok volně, v zimě se přikrmují i rybami. Jsou úžasně otužilí a zdatní, mají vynikající orientační smysl, skvělý zrak a jistý pohyb v terénu. Prosluli svým mimochodem, zejména rychlým "toltem", který se uplatňuje na závodech. Islandský kůň je všestranný, vhodný ke každé práci, ale chová se i pro maso. Na jeho schopnostech bylo postaveno celé hospodářství ostrova. Dnes se uplatňuje ve sportu, zejména na dostizích. Proto se věnuje celá pozornost chodům. Hodí se i k drezuře, teréním a turistickým jízdám. Zřídka se vyváží.

Hafling

19. října 2008 v 17:02 | Sisinka

Vysvětlení názvu: Plemeno dostalo název podle obce Haflingen v Ötzlatských Alpách, ovšem plemeno existovalo podstatně dříve, než dnešní pojmenování. Ötztalské Alpy, původní domovina haflinga, mají typický velehorský reliéf. Nápadná je klenbovitá stavba s velmi příkrým jižním svahem a mírnějším svahem severním, ve kterém jsou trogovitá údolí s velkými ledovci a ritnovými poli. Tvrdé podmínky ve vysokých horách upevnily osobitý a nápadný typ koně.
Původ a historie
Všichni haflingové mají společného předka, velmi plodného polokrevného arabského hřebce El Bedlavi XXII. Rakouská hipologická společnost si přivezla tohoto koně v 19. století z Arábie. Čtyři z krevních linií se odvozují od synů, vnuků a pravnuků El Bedlaviho, který se narodil v rakousko-uherském hřebčíně v Radovci (dnešní Radauti v Rumunsku). Pátá linie je po 40 Willym, pravnuku Haflinga, potomka 249 Folie, syna El Bedlavi XXII. 249 Folie, narozený roku 1874 v jihotyrolské vesnici Schlunders, je prvním zapsaným hřebcem. Matkou byla menší norická klisna.
Místo narození haflingů prozrazuje výžeh ve tvaru protěže, rakouské národní květiny. Uprostřed květiny je písmenko "H". V některých oblastech haflingovi říkají také "protěžový pony". Vesnice Haflingen je vzdálená přibližně 11 km jihovýchodně od Merana, které bylo ve 14. a 15. století hlavním městem Tyrol. 10. září 1919 byl uzavřen v St. Garmainu smír a Jižní Tyroly byly připojeny k Itálii. I když byla část Tyrol připojena k Itálii, hafling zůstal rakouským poníkem. Italové mají své vlastní plemeno, kterým je aveliňský kůň, italská obdoba haflinga. Obě plemena mají společného předka - hřebce El Bedlaviho. Aveliňský kůň je využíván k tahu i jako soumar. Je skvělým pomocníkem v zemědělství v oblastech, kde se s většími tažnými plemeny těžko pracuje. Aveliňec se chová v okolí Benátek, kolem Bolzána v Toskánsku.
Když Rakousko přišlo o území kolem Merana, chov haflingů se přesunul do Ebbsu, města v severním Tyrolsku. Každým rokem se zde sejde okolo 600 haflingů z celého území, které má Spolek pro chov haflingů pod svou kontrolou. I v severním Tyrolsku se podařilo udržet chov haflinga v čistotě, bez přikřížení bosenských horských koní, polských koniků nebo huculů. Městečko Ebbs se nachází na pravém břehu Innu, nedaleko známého města Kufsteinu u bavorských hranic.
V Německu docházelo během sedmdesátých let k rozporuplným diskuzím mezi chovateli. Ty nakonec vyústily v rohodnutí přikřížit arabské hřebce ke zeštíhlení a získání rychlosti, aby se hafling stal atraktivnější i jako sportovní kůň pro volný čas. Tento plán byl realizován ke konci 70. let, kdy bylo v hřebčinském chovu určeno několi arabských hřebců. Vznikla takzvaná F1 generace s 50% krví arabů, výsledek však byl jiný, než chovatelé očekávali. Narodil se typický arab s barvou haflinga. A tak byly všechny klisny generace F1 připouštěny hřebci haflingů. Dnes je žádoucí podíl arabských koní maximálně 12,5%. Tímto pokusem došlo v Německu ke vzniku dvou různých haflingů - čistému, nenarušenému typu a poarabštěnému typu.
V Německu docházelo během sedmdesátých let k rozporuplným diskuzím mezi chovateli. Ty nakonec vyústily v rohodnutí přikřížit arabské hřebce ke zeštíhlení a získání rychlosti, aby se hafling stal atraktivnější i jako sportovní kůň pro volný čas. Tento plán byl realizován ke konci 70. let, kdy bylo v hřebčinském chovu určeno několi arabských hřebců. Vznikla takzvaná F1 generace s 50% krví arabů, výsledek však byl jiný, než chovatelé očekávali. Narodil se typický arab s barvou haflinga. A tak byly všechny klisny generace F1 připouštěny hřebci haflingů. Dnes je žádoucí podíl arabských koní maximálně 12,5%. Tímto pokusem došlo v Německu ke vzniku dvou různých haflingů - čistému, nenarušenému typu a poarabštěnému typu.
Haflingové jsou vždy ryzáci nebo isabely s bohatou hřívou a ocasem jako len. Hříva bývá skoro bílá. Jiné zbarvení není povoleno. Běžně se vskytují bílé znaky na hlavě a na nohách. Nejčastěji se objevuje hvězda a nosní pruh a na nohách bílá spěnka. Hříva se nikdy nestříhá, velmi často se zaplétá do copánků stejně jako ohon, aby zvlněné žíně zdůrazňovaly mohutnost a varevnost hřívy. Při slavnostních příležitostech, a ty si Tyrolané nenechají ujít, se do hřív a ocasů zaplétají stuhy.


Popis

Výška v kohoutku je u hřebců 135 - 142 cm, u klisen 136 - 140 cm. Váha se pohybuje mezi 420 a 490 kg. Nohy jsou svalnaté, ale ne těžké, holeně krátké a kopyta pevná, tvrdá. Velké oči a široce otevřené velké nozdry dodávají haflingovi živý vhled. Uši jsou malé. Hrudník je hluboká a plec dobře utvářená, chody prostorné a vydatné. Haflingův hřbet bývá často delší, a tak se hodí i na soumara. Hafling je velmi dlouhověký, někteří koně se k práci využívají ještě ve 40 letech života! Pracovat začínají ve věku 4 let
Pohyb haflinga je neobyčejně volný a hlavně se uplatňuje jeho dlouhý krok. V hůře schůdném terénu na strmých horských svazích je bez konkurence. V kroku je jistý, s výraznými chody arabských předků. Major hrabě Huyn, významný tvůrce historie tyrolského ponyho, psal již před sto lety: "Hafling je velmi ochotný a pracovitý, aniž by si nechal zabraňovat jezdcem či honcem při svozu nákladu ve volbě nejvýhodnější cesty a správně voleného odpočinku."
: Hafling je velmi učenlivý a nenáračný, spokojí se se skromnou pastvou a minimální péči a přitom dokáže konat těžkou práci v obtížných horských podmínkách.

Chov haflinga

Hafling je skromný, vystačí si s minimální pastvou. Vyžaduje poměrně málo jádra, či tzv. koncentrátu. Pokud mohou koně na pastvu a nemají žádnou pracovní zátěž, stačí jim 7 - 8 kg sena a 1 kg koncentrátu denně. Koncentráty, jako oves nebo ječnem, jsou energeticky bohatá krmiva, která ve správném poměru s objemovými krmivy umožňují koním vykonávat požadovanou práci. Březí klisna vyžaduje více jádra.
Hříbata se odchovávají na alpských pastvinách - tzv. alpung. Tráví zde průměrně 150 dnů z roku. To je o třetinu delší období než jsou alpské louky "prostřené". Na jaře a na podzim si koně musí v extrémních klimatických podmínkách vyhledávat potravu. I klisny se pouští již za několik dnů po ohřebení na pastvu. Tato praxe, která se praktikuje po mnoha desetiletí, pomáhá k posílení mimořádné otužilosti a houževnatosti haflinga. Přírodní odchov je více hodnocen než ojedinělé sportovní výkony, jak tomu bývá u mnoha jiných plemen.
Velikost stáje pro chov haflinga lze snadno odvodit. Box musí být dostatečně velký, aby si pony mohl pohodlně lehnout a zase vstát a taky se mohl válet. Je potřeba mít na mysli, že kůň vážící okolo 400 kg spotřebuje zhruba 50 m3 vzduchu za hodinu. Je-li stáj vysoká 3 metry, musí mít box minimální rozměry 2 x 3 metry, to je ale minimum. Pro haflinga nesmí být teplota ve stáji moc vysoká, prostředí zatuchlé a vlhké, ale spíš suché a studené. Otto Schweisgut doporučuje ve své knize "Haflingové" při částečně volném ustájení teplotu 8°C - 10°C, jinak 10°C a maximálně 15°C. Při denním čištění kopyt se má použít výhradně vhodný tuk, korektury kopyt by se měly provádět každých 6 - 10 týdnů. U koní trávících celé léto na pastvinách starosti podkováře prakticky mizí.
Hafling spotřebuje 20 - 60 litrů vody denně, záleží na tom, zda se pouze pase, nebo pracuje. Také březí klisna, nebo klisna s hříbětem bude potřebovat větší množství vody.

Využití a sport

Hafling je univerzální kůň - používá se ke všem druhům zemědělských prací, při přibližování dřeva z lesů, jako soumar, kočárový a jezdecký pony. Je ideálním a spolehlivým partnerem při projížďkách ve volném čase. Při voltiži je výhodou jeho prostorný, vydatný chod. Jistý krok dává jistotu i cvičícím. Ve vrcholovém sportu se hafling uplatní ve vozatajských soutěžích, v ostatních nelze očekávat špičkové světové výkony.
Hafling si získává mnoho příznivců po celém světě. Chová se ve Velké Británii, a to v hebčíně (založeném vévodkyní z Devonshiru) v Chatsworthu v Derbyshiru. Skupina haflingů byla vyvezena též do Indie, kde v armádních hřebčínech sloužili k chovu soumarů pro horské oblasti Kašmíru a Džammú. Nedokázali se však přizpůsobit horku. Haflingové se chovají i v USA, nebo například v Japonsku, Himalájích, v Jihoafrické Republice či v Austrálii. Ve spolku chovatelů je prozatím zapsáno 31 zemí.
Hafling u nás:

V České republice je evidováno přes 200 koní. Většina je jich zapsána od roku 1995 spolu s jejich chovateli v Českém svazu chovatelů haflingů. U nás se chová hafling ve dvou typech - lehkém a těžkém. Oba se od sebe liší mohutností, výškovými a šířkovými rozměry. Toho času existuje Řád plemenné knihy hafling.


ZDROJ

Falabella

28. září 2008 v 7:35 | Sisinka

Falabella - Popis plemena

  • Hlava - hlava tohoto koně se podobá shetlandskému ponymu. U nejlepších exemplářů je hlava v správném poměru k malému tělu.
  • Výška v kohoutku nepřesahuje 76 cm.
  • Kohoutek - je plochý, strmé plece a nepatrné rozměry dělají falabellu nevhodnou na ježdění i pro malé děti a praktické využití.
  • Zadní čásť těla je dobrou ukázkou miniaturního koně, do určité míry chybí síla.
  • Zadné nohy - jsou slabé a zodpovídají celkovému rámci.
  • Patové klouby - bývají slabé a příliš blízko při sobě.
  • Ohon - pro falabellu je typický bohatý ohon a hřiva.
  • Kopyta - z hlediska velikosti přijatelné, ale neněkdy bývají hranaté.
  • Barva - vyskytuje se téměř ve všech barvách, tmavě hnědá, tmavohnědá, černá, sivá, bývá taky strakatá

Charakteristika

Chovají se jako domácí mazlíčci, má pověst nejinteligentnějšího a nejpřátelštějšeho tvora. Je dnes nejznámější miniaturní kůň. Na svojim rozmerom (výška v kohoutku nepřesahuje 76 cm) není falabella pony, ale miniaturní kůň protože má vlastnosti a proporce koně.Falabella byla speciálně vyšlechtěná rodinou po které dostalo plemeno své jméno, žijící nedaleko Buenos Aires v Argentině. Aby získali tyto miniaturní koně křížili nejmenší shetlandské poníky s velmi malým plnokrevným hřebcem. Postupně zmenšovali jejich rozměry výběrem nejmenších zvířat a následně úzkou příbuzenskou plemenitbou. Barva je velmi přeměnlivá, ale přitažlivé strakatá zvířata josu vzácná. Přesto, že nemají praktické využití, chovají se jako rarita a domácí mazlíčci.


Český teplokrevník

23. července 2008 v 15:45 | Sisinka

Český teplokrevník

je nejrozšířenějším plemenem koní v České Republice.

Pojem teplokrevník poukazuje na orientální původ tohoto plemene - teplokrevník je v závislosti na procentu plnokrevných předků takzvaně více či méně vysoko v krvi. Jestliže se v chovu těchto koní použije opět arabská krev, jedná se o osvěžení krve. Český teplokrevník je ve vývoji a stále se šlechtí - využíváni jsou například koně hannoverští, holštýnští, hřebci arabské a angloarabské krve a dále také angličtí plnokrevníci a tarpani.

Původ a historie

Chov teplokrevných koní v bývalé Československé republice převažoval nad chovem koní chladnokrevných. Základem chovu se stala zejména teplokrevná plemena z blízkých hřebčínů - Gildran, Furioso a Nonius, na Slovensku i Shagya arab, Dahoman a další. Nemalý podíl měl také původní polský Przedswit.
Ke zvýšení mohutnosti a k zušlechtění teplokrevného chovu se do českých zemí koncem 19. století a v prvním období 20. století dováželi oldenburští a východofríští hřebci. Oldenburští koně byli oblíbeni jako koně všestranně užitkoví díky své mohutnosti, kostnatosti a současně také díky svému mírnějšímu temperamentu. O rozšířenosti a oblibě oldenburské krve v té době svědčí fakt, že do roku 1950 bylo v našem chovu zařazeno do plemenitby po čistokrevných oldenburských importech 257 hřebců. Linie založená anglonormanským hřebcem Norman 710 se stala nejlepší a nejoblíbenější. Rozšířila se přes jeho syna Rubica 952 a dále pak přes Rubicovy syny Ruthard 1255, Wittelsbacher 1525 a Waibel 438. Nejvýznamnější z těchto větví byla ta Ruthardova a z ní pocházel hřebec Bystrý (o: 658 Ehlert, m: Furioso IX-25), narozený v roce 1919. Bystrý působil v plemenitbě 19 let a stal se svými 11 syny a 35 vnuky zakladatelem nejrozšířenější oldenburské linie v chovu českého teplokrevníka. Tento hnědák na své potomstvo věrně přenášel pracovitost a tvrdost, ale i některé vady, jako například postoj předních končetin.
Při dovozu oldenburských plemeníků docházelo postupně v následujících generacích k úbytku mohutnosti. S tím se stále zřetelněji objevovaly konstituční a exteriérové nedostatky a docházelo také ke ztrátě tělesné harmonie (a to i přes hromadění oldenburské krve v původu českých klisen). Snahou proto bylo vybrat mezi oldenburskými hřebci českého chovu ty jedince, kteří splňovali požadavky na tělesnou harmonii a exteriér. Takovým byl hřebec 80 Vrchňák, který ale nebyl natolik průrazný, aby založil samostatnou linii.
Po druhé světové válce se začali dovážet koně hannoverští, anglonormanští a trákénští.
Český teplokrevník hřebčinského chovu vznikl na základě kmenového stáda clevelandských klisen ze zrušeného chovu v Kladrubech a také z klisen z Piberu a Radovce. Hřebci Furioso, Przedswit a Gidran působili jako plemeníci v chovu, po válce se pak objevili i hřebci s oldenburskou krví, hannoverští a také anglonormani. Nakonec se ustálila tři chovná stáda - kladrubské, netolické a albertovské, a homogenizovala se.
Po roce 1960 došlo prakticky ke splynutí českého a moravského teplokrevníka - ten byl také vyšlechtěn na základě krve Furioso-Nonius-Przedswit (ovšem za vydatnějšího použití araba Shagya a angloaraba Gidrana). Moravský teplokrevník byl statný kůň. Měřil 162-168 cm a mohl vážit až 650 kg. Část chovného stáda byla po roce 1960 zrušena a v chovu se vydatně uplatňovali krom trakénských a hannoverských hřebců i angličtí plnokrevníci a čeští teplokrevníci (přes 50%), takže došlo k již zmíněnému splynutí moravského teplokrevníka s českým teplokrevníkem.

Exmoorský pony

26. června 2008 v 18:34 | Sisinka
Tento koník je považován za nejstarší britské plemeno a za potomka proslulých keltských koní, kteří v době římské nadvlády tahali válečné vozy. Nekteří odborníci ho dokonce považují za nejčistšího potomka tarpana. Proti ostatním plemenům koní má jednu zvláštnost - sedmou stoličku. Exmoor žil po staletí izolovaně ve stelnojmené oblasti na poloostrově Cornwall v jihozápadní Anglii. V této pahorkatině přežívá i tuhé zimy s množstvím sněhu. Exmoorská blata jsou národním parkem a exmoorský pony se tam chová čistokrevně. V 19. století se toto plemeno "zlepšovalo" španělskou krví, ale stopy tohoto vlivu již vymizely.
Je to nevysoký v kohoutku 115 až 125 cm vysoký pony hnědé nebo plavé barvy s typickou moučnou hubou, tj. malé světlé, skoro bílé chřípí a brada, nozdry jsou naopak tmavé. Někdy se světlá barva objevuje i na břiše a na vnitřní straně stehen. Koník má hezkou hlavu s vystupujícíma "žabíma" očima a s krátkými, tlustými boltci. Krk je krátký a silný, hrudník hluboký, hřbet bedra a záď mohutné a oblé. Suché nohy jsou čisté, holeně krátké, kopyta pěkná a tvrdá. Nosní dutiny má prodloužené, hřívu a ohon bohaté a chody výborné. Je to dobrý skokan. Čistokrevný exmoorský pony žije volně na blatech, jen jednou ročně se koně schánějí ke značkování a kontrole. Hříbata se označují výžehem ve tvaru hvězdy a číslem. Poníci chovaní mimo národní park se osvědčují jako jezdečtí koně pro děti. Jsou velmi inteligentní. V chovu se ovšem jejich původní ráz stírá a je nutno ho stále osvěžovat originálními poníky, aby si uchovali nepromokavou srst a další znaky.

Donský kůň

25. června 2008 v 17:57 | Sisinka
Výška v kohoutku:155-160 cm
Zbarvení:ryzák,hnědák
Původ:Rusko (donské stepi),18-19.stol.
Využití:kůň jezdecký a tažný
Donský kůň je jedním z nejznámějších ruských plemen nerozlučně spjatých s kozáckou jízdou.Jeho základ tvořili stepní koně mongolského typů,kteří byli zušlechtěni koňmi achaltekinskými,turkmenskými a kabašskými,později i streleckým arabem,orlovským klusákem a anglickým plmokrevníkem.Chová se volno na tabunech.Je neuvěřitelně odolný a soběstačný,schopný obstarat si sám potravu i pod sněhem.Vyznačuje se klidnou povahou a lehce se ovládá,ale pro jezdce má poněkud nepohodlné chody.Z okolí Rostova pochází i houževnatý buďonovský kůň,pojmenovaný na počest maršála S. M. Buďonného (1883-1973).Původně byl určen pro armádu,dnes se prosazuje ve skokových a drezurních soutěžích a také ve steeplechase (zvítězil i ve Velké pardubické).
Donský kůň

Clevelandský hnědák

15. května 2008 v 13:32 | Sisinka
Výška v kohoutku:160-165 cm
Zbarvení:hnědák bez znaků
Původ:Anglie-hrabství Cleveland,18-19.století
Využití:pod sedlo,zápřež,genová rezerva
Toto staré anglické plemeno vzniklo z menších místních hnědých kupeckých koní (tzv. Chapman horses),čistokrevně se chová od roku 1850 . Jde o pohledného,silného a inteligentního koně s energetickou povahou,který si přes svou mohutnost zachovává velkou pohyblivost - je schoný těžké práce jak v tahu,tak pod sedlem,zároveň projevuje značné skokanské vlohy. S oblibou se používal jako poštovní a kočárový kůň,v 19. století jej však nahradil rychlejší kříženec clevelanda a anglického plnokrevníka - yorkshirský kočárový kůň - a původní plemeno téměř zaniklo.

Baškirský kůň

13. května 2008 v 7:05
Výška v kohoutku:135-142 cm
Zbarvení:hnědák
Původ:Rusko-Baškirsko,jižní Ural,?
Využití:pod sedlo,zápřež,soumar;mléko,srst
Jde o prastaré primitivní houževnaté plemeno,patrně nejotužilejší na světě,schopné se vyrovnat s nejdrsnějšími podmínkami. Koně se chovají volně bez ustájení (mnohdy na mrazu až -40 °C) a najdou si potravu i v hlubokém sněhu. Mají velice tvrdá kopyta,což není u koní za stepí obvyklé. Jsou inteligentní,učenliví,klidní,ovladatelní a neobyčejně výkonní. Klisny dávají za 7-8měsíční laktaci až 1600 l mléka,nazmar nepřijde ani dlouhá,hustá a kadeřavá zimní srst,která se spřádá. V současnosti se tento kůň stal velmi populární v USA,kde se mu říká baskhir curly (kadeřavý baškir). Údajně ho již kolem roku 1800 chovali indiáni a využívali ho stejných způsobem jako Baškirové.
Baškirský kůň

Arabský plnokrevník

12. května 2008 v 16:13
Výška v kohotku:145-152 cm
Zbarvení:hnědák,ryzák,vraník,bělouš (leucismus)
Původ:Arabský poloostrov,2500-1800 př. n. l.
Využití:pod sedlo
Arabský plnokrevník je považován za nejušlechtilejší a nejkrásnější plemeno koně na světě. Objevuje se v rodokmenech téměř všech kulturních plemen koní včetně chladnokrevných a jeho zušlechťující vliv je nepopíratelný. Je předkem a zakladatelem dalšího vynikajícího plemene - anglického plnokrevníka (nejrychlejšího koně na světě). Původ arabského koně není přesně známý. Na Arabském poloostrově se objevil někdy kolem roku 2500 př. n. l.Od 18. stol. př. n. l. jej pak chovali kočovní beduíni. Nejušlechtilejší arabští koně pocházejí z pouštní náhorní planiny Nedžed. Za čistokrevné arabské plnokrevníky ("asil") jsou považováni pouze koně pocházející od pěti klisen,které donesly roku 622 n. l. prchajícího proroka Mohameda z Mekky do Mediny. Jména těchto "všech pěti klisen Prorokových" neboli "Al Khamsa al-Rasul" jsou Kohejlan,Siglavi,Obajan,Hamdani a Hadban. Ostatní koně,co nemají tyto klisny v rodokmenu,se nazývjí "kadiš". Arabové si koní vždy nesmírně vážili,především klisen,a jejich dlouhé rodokmeny znali zpaměti. Přísně dodržovaná čistota plemene mnohdy vedla až k těsné příbuzenské plemenitbě,jejíž nepříznivý vliv však vyvažoval tvrdý odchov hříbat a způsob život arabských koní.
Arabský plnokrevník je dlouhověký,nenáročný a vytrvalý,v pouštních podmínkách dokáže po dobu několika týdnů urazit denně vzdálenost 150 km při skromném krmení a napájení. Do Evropy se rozšířil zejména v období muslimských výbojů (7.stol.) a později za křižáckých válek. Dnes se chová po celém světě,na jednotný chov dohlíží Světová organizace arabských plnokrevníků (WAHO) a každá země si vede svou vlastní plemennou knihu.
Obrázek “http://i151.photobucket.com/albums/s140/liftboymeister/PRIRODA/FAUNA/Black_Arabian_Mare_Arabian_Horse.jpg” nelze zobrazit, protože obsahuje chyby.
 
 

Reklama